„Mou prioritou
je žít ve zdraví
a soběstačnosti
v každém věku, tedy
i ve stáří.“
Jak jsem zhubla v přechodu a proč se mi váha už nevrátila
Jmenuji se Helena Havránková a jsem diplomovaná zdravotní sestra.
V dětství, v pubertě, v dospělosti i po narození tří dětí jsem byla vždy štíhlá. Myslela jsem si, že to tak zůstane po celý život. Jenže život pro mě měl připravené překvapení, se kterým jsem vůbec nepočítala.
Roky ubíhaly a přišlo období přechodu. Období, které si mnoho žen spojuje především s přibíráním na váze, hormonálními změnami, poruchami spánku a dalšími nepříjemnostmi. Kolikrát už jste slyšely, že po padesátce se tloustnutí prostě nevyhnete a musíte se s tím smířit?
Já jsem si to ale tehdy nepřipouštěla. Cítila jsem se dobře, postavu jsem měla stále štíhlou a byla jsem přesvědčená, že mě se podobné problémy týkat nebudou.
Musím říct, že ani média nám to příliš neusnadňují. Neustále slyšíme o potížích spojených s přechodem a o nejrůznějších přípravcích, které nám slibují úlevu. Mnohem méně se ale mluví o tom, co se v našem těle skutečně mění a co můžeme samy ovlivnit.
Jenže uběhly čtyři bezproblémové roky a přišel čas, kdy mě mé „dobré geny“ nejspíš opustily.
Co se stalo?
Začala jsem tloustnout. A vůbec jsem nechápala proč. Žila jsem stále stejně, ale moje postava se začala měnit. Najednou jsem měla pocit, že se ze mě pomalu stává „michelínský panáček“.
Reklama na pneumatiky může být úsměvná, ale mně do smíchu rozhodně nebylo. Čím širší byla moje „pneumatika“ kolem pasu, tím nižší bylo mé sebevědomí.
Co bylo příčinou?
Tak to jsem tehdy skutečně netušila. Na svém životním stylu jsem nic zásadního nezměnila. Nejedla jsem více než dřív, nezačala jsem vysedávat na gauči ani se přejídat sladkostmi. A přesto moje váha rostla a centimetry v pase přibývaly.
Co teď? Začít držet dietu? Ale jakou? Nikdy v životě jsem žádnou nedržela a představa neustálého omezování v jídle mě vůbec nelákala.
Navíc jsem nikdy nekouřila, nepila alkohol a tehdy dokonce ani kávu. Ráda jsem cestovala, rekreačně sportovala a už řadu let jsem dávala přednost tomu, co jsem považovala za zdravý jídelníček.
O to víc mě trápila otázka: Proč přibírám, když mám pocit, že dělám všechno správně?
Že by za tím skutečně byly hormonální změny spojené s přechodem? Možná. Jenže pak mi vysvětlete, proč přibírají i ženy, které ještě v žádném přechodu nejsou, a přesto se jim nedaří váhu udržet, i když se o to snaží.
Co je tedy příčinou u nich? Opravdu za všechno může jen věk a hormony? Chtěla jsem tomu přijít na kloub, ale tehdy jsem vůbec nevěděla, kde začít hledat odpovědi.
Jednou jsem se před dcerou zmínila, že mi ty narůstající špeky vadí a že nevím, jak se jich zbavit. Její odpověď mě dostala:
„Už máš na to roky, tak co bys chtěla?”
Co bych chtěla? No přece zůstat dál štíhlá!
Bylo mi sice padesát, ale padesátka přece není konec světa! V duchu jsem si říkala: To si vážně myslí, že až jí bude padesát a začne přibírat, bude jí úplně jedno, jak se její postava mění?
Já jsem se ale s představou, že přibírání k věku prostě patří a nedá se s tím nic dělat, smířit nehodlala.
A rozhodně jsem neměla v úmyslu se o tom s dcerou dál dohadovat.
Myslíte si, že jako zdravotní sestra víte o hubnutí dost?
Já jsem si to také myslela. Jenže jsem zjistila, kolik toho ještě nevím.
Během své zdravotnické praxe jsem poznala, že ani odborné vzdělání nemusí automaticky znamenat hlubší porozumění všem souvislostem, které ovlivňují naši tělesnou hmotnost. A netýká se to jen zdravotních sester. Výzkum metabolismu, hormonů i střevního mikrobiomu přináší stále nové poznatky.
Samozřejmě jsem znala základní princip energetické bilance – aby člověk hubnul, musí dlouhodobě vydávat více energie, než přijímá. Jenže vědět to je jedna věc. Dokázat to uskutečnit v běžném životě je věc druhá.
Nechtěla jsem hladovět ani neustále počítat každé sousto. Navíc jsem neměla pocit, že bych se přejídala.
A pohybu? Toho jsem měla vždycky dost! Tři děti, vnoučata, zaměstnání, práce na statku, na zahradě, péče o zvířata. Copak tohle všechno nestačí k tomu, aby si člověk udržel svou váhu?
Přesto jsem se rozhodla přidat ještě více pohybu. Domluvila jsem se s kamarádkou a začaly jsme pravidelně dvakrát až třikrát týdně chodit sedmikilometrové trasy s holemi – nordic walking.
A výsledek?
Na váze se to prakticky vůbec neprojevilo.
Za čtyři roky jsem měla o 10 kilogramů více. Kolem pasu mi narostla taková „pneumatika“, že jsem si v autě musela rozepínat kalhoty, protože mě nepříjemně škrtily.
Byla jsem z toho zoufalá. A co bylo nejhorší? Těch deset kilogramů zdaleka nebylo jedinou nepříjemnou změnou, kterou mi období přechodu přineslo.
Myslíte si, že to skončilo jen u přibírání na váze? Kéž by!
Zatímco se moje postava měnila, začaly se přidávat i další zdravotní potíže. A v hlavě mi stále hlasitěji zněl alarm: „Nechci být tlustá a nemocná ženská!“
Chtěla jsem být zdravá, štíhlá a cítit se sexy. Copak je na tom po padesátce něco špatného?
Nešlo už jen o to, jak vypadám v zrcadle nebo jestli dopnu kalhoty. Začínala jsem mít strach, kam až to všechno může dojít.
A především mě trápilo, že jsem najednou potřebovala léky, bez kterých jsem se dříve obešla.
Můj seznam léků se postupně rozrůstal:
- Tonopan — na migrény a bolesti hlavy,
- Halcion — na problémy se spánkem,
- Pantoloc — na žaludeční reflux,
- Dorsiflex + Ibuprofen — na stále častější bolesti zad spojené s výhřezem meziobratlové ploténky,
- Cetirizin — na alergické potíže, především po konzumaci jablek.
Právě alergie mě překvapila. Do padesáti let jsem žádné podobné problémy neměla. Proč se najednou objevily?
Léky jsem neustále nosila u sebe. Nedovolila jsem si bez nich nikam odjet. Kdo někdy trpěl migrénami, refluxem nebo opakovanými alergickými reakcemi, dobře ví, jak nepříjemně mohou takové potíže zasahovat do každodenního života.
A tím to zdaleka nekončilo.
Přidaly se infuze kvůli bolestem zad, operace kolena, artróza ramenních kloubů, tmavé kruhy pod očima a neustálá únava. Dokonce i vlasy byly už druhý den po umytí znovu mastné.
Měla jsem pocit, že se moje tělo mění před očima a já nad tím ztrácím kontrolu.
Bylo to jako ve zlém snu. Ještě nedávno jsem byla štíhlá, aktivní žena, která se cítila dobře. A teď jsem řešila nejen svou váhu, ale i jednu zdravotní nepříjemnost za druhou.
Nejhorší na tom všem byla představa, že takhle už to bude napořád.
Kdy svitla naděje, že se dá něco změnit?
Byla to vlastně náhoda. Psal se rok 2012 a já už se pomalu začínala smiřovat s představou, že se moje postava ani zdravotní potíže k lepšímu nezmění.
Právě tehdy jsem se dostala k zahraniční přednášce o vlivu střevní mikroflóry na zdraví, metabolismus a tělesnou hmotnost člověka.
A to byl můj skutečný AHA moment!
Po čtyřech letech přibírání, neúspěšných pokusů něco změnit a přibývajících zdravotních potíží jsem najednou slyšela informace, které mi do té doby nikdo nevysvětlil.
Dozvěděla jsem se, že naše střeva nejsou jen místem, kde se tráví potrava. Žijí v nich biliony mikroorganismů, které se podílejí na zpracování některých složek stravy a vytvářejí látky ovlivňující různé procesy v organismu.
Poprvé jsem začala přemýšlet o tom, že při hubnutí nemusí záležet jen na množství jídla a pohybu, ale také na tom, co se s potravou děje uvnitř našeho těla.
Zaujaly mě zejména tehdejší výzkumy amerických vědců Bucka S. Samuela a Jeffreyho I. Gordona a jejich kolegů. Ukazovaly, že střevní mikroorganismy mohou ovlivňovat, kolik energie organismus získává z některých složek potravy.
Pro mě to bylo fascinující zjištění. Začala jsem chápat, proč se vědci zabývají také střevním mikrobiomem, když hledají souvislosti mezi výživou, metabolismem a tělesnou hmotností.
Najednou jsem měla nový směr, kterým se vydat.
Neznamenalo to, že jsem okamžitě odhalila příčinu všech svých problémů. Ale přestala jsem se dívat na přibírání pouze jako na otázku věku, hormonů, kalorií a pevné vůle.
Začala jsem hledat další informace, studovat souvislosti a postupně měnit svůj přístup k výživě.
Ta přednáška mi otevřela oči. A jak se později ukázalo, změnila i můj život.
Jedna přednáška odstartovala sedm let intenzivního studia
Poznatky o tom, jak významnou roli může střevní mikrobiom hrát v našem zdraví a metabolismu, mě natolik fascinovaly, že jsem následujících sedm let věnovala intenzivnímu studiu této problematiky.
Dalajlama říká, že prvním krokem na cestě ke štěstí je učení. A přestože jsem své vzdělání zdravotní sestry zakončila červeným diplomem, rozhodla jsem se začít znovu. Tentokrát z vlastní zvědavosti a potřeby pochopit, co se v našem těle skutečně odehrává.
Mými učiteli se staly odborné knihy, vědecké publikace a přednášky zahraničních lékařů, biologů a dalších specialistů. Mezi autory, jejichž práce jsem studovala, patřili například David Perlmutter, Sebastian Jutzi, Franz Milz, Kurt Mosetter, Michaela Axt-Gadermann, Giulia Enders nebo Natasha Campbell-McBride.
Jejich pohledy a odborné zaměření se v mnohém liší. Právě proto pro mě bylo důležité hledat souvislosti, porovnávat informace a postupně si vytvářet vlastní porozumění tomu, jak funguje výživa, metabolismus a střevní mikrobiom.
Postupně mi začal docházet i význam slov biologa Jeffreyho I. Gordona, který o střevních bakteriích prohlásil:
„Jejich vliv jde daleko za hranice našeho očekávání.“
A čím více jsem se o střevním mikrobiomu dozvídala, tím více jsem těmto slovům rozuměla.
Začínala jsem také chápat, jak složitá může být regulace tělesné hmotnosti a proč samotné rady „méně jez a více se hýbej“ nemusí každému stačit k dlouhodobému úspěchu.
Touha porozumět těmto souvislostem se postupně stala mou vášní. Chtěla jsem vědět nejen to, co může pomáhat při hubnutí, ale především proč a za jakých okolností.
Zvědavost je mocná.
Zhubla jsem 10 kilogramů. A už se mi nevrátily.
Na této fotografii jsem o pět let starší než v době, kdy se mi podařilo shodit deset kilogramů, které jsem během přechodu postupně nabrala.
A co je pro mě nejdůležitější? Moje váha se už nevrátila na původní vyšší hodnoty.
Když jsem v roce 2024 psala tyto řádky, bylo to už dvanáct let od chvíle, kdy jsem začala měnit svůj přístup k výživě a péči o zdraví.
A dnes? Ani po dalších letech se u mě obávaný jojo efekt nedostavil. Cítím se dobře, jsem aktivní a stále si užívám pohyb i cestování.
Moje vlastní zkušenost mě přesvědčila, jak důležité je porozumět nejen tomu, kolik jíme, ale také tomu, co naše tělo potřebuje a jak spolu souvisejí výživa, metabolismus a střevní mikrobiom.
Neznamená to, že jsem objevila univerzální návod na hubnutí pro každého. Ale našla jsem způsob, který dlouhodobě funguje mně. A právě o poznatky, které mě na této cestě provázely, se chci podělit.
Také toužíte zhubnout? Začněte tím, že porozumíte svému tělu.
Možná právě teď řešíte podobný problém, jaký jsem před lety řešila já. Přibíráte, přestože máte pocit, že nejíte více než dřív. Zkoušíte různé diety, více se hýbete, a přesto se vám nedaří dosáhnout výsledků, které byste si přáli.
Nebo vás kromě nadváhy trápí i další zdravotní potíže a hledáte odpověď na otázku, co můžete sami ovlivnit.
Dobrou zprávou je, že nemusíte věnovat roky studiu odborných publikací jako já.
Poznatky a souvislosti, které mi pomohly změnit pohled na výživu, metabolismus a zdraví, jsem pro vás zpracovala do bezplatného vzdělávacího programu:
SKRYTÉ SOUVISLOSTI
Pokud se vám dosud nepodařilo zhubnout nebo zlepšit některé dlouhodobé zdravotní potíže, neznamená to, že už nemá smysl hledat další možnosti.
Možná potřebujete lépe porozumět tomu, jak spolu souvisejí výživa, střevní mikrobiom, metabolismus, svalová hmota a další faktory, které ovlivňují fungování našeho těla.
Právě těmto souvislostem se věnuji ve zmíněném vzdělávacím programu.
Zvu vás k jejich objevování. Protože věřím, že zdraví začíná porozuměním.