„Mou prioritou je žít ve zdraví a soběstačnosti v každém věku, tedy i ve stáří.“
O mně a mém hubnutí v přechodu
Jsem zdravotní sestra a hned na začátku vám chci říct, že jsem nikdy nepředpokládala, že bych se JÁ kdy v životě měla zabývat svou vlastní nadváhou. V dětství, v pubertě, v dospělosti i po třech dětech jsem byla vždy štíhlá a myslela jsem si, že to tak zůstane po celý život.
Jenže člověk míní a život mění.
Polovina života utekla rychleji, než by si člověk přál a přišla menopauza. Myslím si, že neexistuje žena, která by z tohoto období neměla alespoň trochu obavy, či o něm neslyšela něco negativního:
- „To je konec mládí…“
- „Začnou ti vypadávat vlasy.“
- „Budeš tloustnout, mít depky, poruchy spánku, …”
- „Už tě čekají jenom nemoci.” Atd.
A musím říct, že média nám to neusnadňují. Podporovaná hlavně farmaceutickými firmami nám neustále vnucují nějaké „problémy”, abychom si mysleli, že nemůžeme být schopni žít normálně, tedy bez pilulek.
A tak jsem s hrůzou čekala, co přijde.
Ale roky ubíhaly a nic z toho se nedělo. Žádná nadváha, žádné zdravotní potíže, žádná zvýšená únava. Pořád mi bylo stejně fajn. Není tedy divu, že jsem nabyla mylného přesvědčení, že nejspíš asi mám (jak se říká) „dobré geny”, a radovala jsem se z toho.
Jenže uběhly čtyři bezproblémové roky a přišel čas, kdy mě mé “dobré geny” nejspíš opustily.
Co se stalo?
Začala jsem tloustnout. Bylo to v době, kdy už jsem na nějaké negativní hlášky o přechodu, hormonech a tloustnutí dávno zapomněla. O to větší bylo moje překvapení z toho, co se počalo dít.
Najednou jsem se začala, jakoby z ničeho nic, měnit do podoby michelinského panáčka. Tukové pneumatiky v místech, kde býval pas, narůstaly, a mé sebevědomí úměrně tomu naopak klesalo.
Co bylo příčinou?
Tak to jsem tenkrát skutečně netušila. Životní styl jsem nezměnila. Nezačala více jíst, ani celé dny vysedávat na gauči nebo se přehnaně cpát sladkým. Všechno bylo jako dřív, a přesto pneumatika a zadek rostly. Co teď? Dietu, ale kterou? V životě jsem žádnou nedržela. Na to já moc nejsem.
Nikdy jsem nepila alkohol, nekouřila a dokonce jsem tenkrát ještě nepila ani kávu. Vždycky jsem ráda cestovala, rekreačně sportovala a k tomu jsem už posledních nejméně 15 let jsem dávala přednost i zdravému jídelníčku.
Ale nic z toho jakoby najednou nemělo žádný vliv.
Nechápala jsem to.
Že by tělo začalo reagovat na změnu hormonů až po čtyřech letech? Možná. Jenže, pak mi vysvětlete, co ty ženy, které v žádném přechodu ještě nejsou? Proč ony, i přes relativně zdravý životní styl, také tloustnou a nevědí, co s tím? Co je důvodem u nich?
Takže jaký přechod? Chtěla jsem tomu přijít na kloub, ale nevěděla jsem, co a kde hledat.
Jednou jsem se před dcerou zmínila, že mi ty špeky vadí a že nevím, jak se jich zbavit. Její odpověď zněla: „Už máš na to roky, tak co bys chtěla?”
Co bych chtěla?
No přece zůstat dál štíhlá. Bylo mi sice padesát, ale to přece dnes není “žádný věk”. V duchu jsem si říkala, co to je za hloupou odpověď? To si vážně myslí, že až jí bude padesát a začne tloustnout, že jí narůstající nevzhledné špeky fakt nebudou vadit? Že jí vážně nebude vadit být tlustá a nemocná? Ale, ať je to tak, nebo tak, rozhodně jsem neměla v úmyslu se s ní o tom dál bavit a už vůbec ne se s tím smířit.
Myslíte si, že jako zdravotní sestra víte o hubnutí dost?
NEVÍTE.
A troufám si říct, že znalosti v tomto směru chybějí mnoha zdravotníkům. Nejen sestrám, ale i lékařům. Rozhlédněte se v ambulancích a nemocnicích. Také občas vidíte to, co já? Neměli by být lékaři tak trochu našim “vzorem”? Že by sami nevěděli, jak na to?
Jistě, všichni jsme někdy slyšeli, že snížení příjmu potravy a zvýšení pohybu jednoznačně vede k hubnutí. A má to i svou “matematickou” logiku, ale mně nebyla nic platná.
Jednak nepatřím k těm, co by dokázali:
- jen tak mávnutím proutku významně snížit příjem. Hlad je přece signálem k tomu, že se člověk má najíst. Navíc jsem neměla pocit, že bych se přejídala;
- a rozhodně ani k těm, co by dokázali celé dny prosedět na gauči.
Pohybu jsem nikdy neměla málo. Tři děti, vnoučata, práce na statku, na zahradě, péče o zvířata, …
Jenom to už je přece samo o sobě dost pohybu na to, aby člověk ty snědené kalorie spálil, nebo ne?
Přesto jsem vsadila na ještě větší fyzickou aktivitu. Spojila jsem se se svou kamarádkou a pravidelně jsme 2-3x týdně přidaly 7 km chůzi nordic walking. Myslíte si, že se to na váze nějak projevilo?
Vůbec ne.
Za čtyři roky jsem už měla o 10 kg více a pneumatiku takovou, že jsem si musela v autě rozepínat kalhoty, aby mě neškrtily. Byla jsem z toho zoufalá, ale ani tohle ještě nebyl zdaleka konec negativních změn, které se mi začaly v přechodu dít.
Myslíte si, že to končí jenom nadváhou?
Kéž by. Čím více sádlo přetékalo, tím více přibývalo zdravotních potíží a v hlavě mi běžel stále silněji alarm: „Nechci být tlustá a nemocná ženská!”
Nemoc a obezita přece nejsou sexy.
Seznam léků, které jsem až doposud nikdy před tím nepotřebovala, se neustále rozrůstal:
- Tonopan — na bolesti hlavy (migrény),
- Halcion — na problémy se spánkem,
- Pantoloc — na žaludeční reflux,
- Dorsiflex + Ibubrufen — na stále častější bolesti zad (výhřez meziobratlové ploténky),
- Cetirizin — na potravinové alergie (hlavně jablka) a pyl břízy. Až do svých 50 let jsem nikdy žádné alergie neměla, tak proč najednou teď?
Neustále jsem tyto léky nosila u sebe. Nedovolila jsem si bez nich nikam odjet. Kdo trpíte na alergii, migrény, žaludeční reflux, …, víte o tom své.
Prostě se moje postava a kvalita zdraví v přechodu sunuly někam „do kopru”. Bylo to jako ve zlém snu. A to jsem se ještě nezmínila o infuzích na bolesti zad, o operaci kolene, artróze ramenních kloubů, tmavých kruzích pod očima, věčné únavě, o vlasech, které byly do druhého dne opět mastné, … atd.
Kdy svitla naděje, že se dá něco změnit?
Byla to náhoda. Přišel rok 2012 a můj pohled na věc v době, kdy jsem se pomalu smiřovala s tím, že už to jiné nebude, změnila zahraniční přednáška o vlivu střední mikroflóry na kvalitu zdraví a tělesnou váhu člověka.
Po čtyřech letech tloustnutí a zhoršování zdraví nastal můj bod zlomu a největší AHA moment, jaký jsem tehdy mohla zažít. Přednáška byla přesně tím, co jsem potřebovala vědět.
Získala jsem informace, které jsem do té doby neměla. Výzkum střevní mikroflóry sice byl v té době ještě “v plenkách”, ale už tehdy mi otevřel oči natolik, že jsem konečně začala chápat, jak je možné, že člověk tloustne, přestože jí a žije zdravě.
Američtí vědci Bernhard Samuel a Jonathan Gordon mimo jiné prohlásili, že: „množství přijatých kalorií nevypovídá nic o tom, kolik z nich tělo dokáže opravdu využít”.
To byl jeden z mnoha AHA momentů, které změnily můj pohled na:
- způsob hubnutí
- i na důvody vzniku mnoha zbytečných civilizačních nemocí.
Dnes už víme, že střevní bakterie jsou těmi, kdo se v našem organismu podílí na neuvěřitelném množství biochemických reakcí, jimiž ovlivňují naše celkové zdraví včetně tělesné váhy.
Najednou jsem poznala prvního ze dvou hlavních „viníků“, kteří mohli za narůstající váhu, tmavé kruhy pod očima i za všechny mé zdravotní problémy, včetně toho, že se mi i přes veškerou snahu nedařilo zhubnout.
Tato přednáška mi nejen otevřela oči, ale hlavně změnila život.
Logika nemusí být vždy na první pohled jasná
Poznatky o tom, jakou MOC střevní mikroflóra má, mě natolik fascinovaly, že jsem následujících sedm let jsem zasvětila velmi intenzivnímu studiu této problematiky.
Dalajlama říká: “Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.” A byť jsem studium zdravotní sestry ukončila s červeným diplomem, učila jsem se znovu.
Mými učiteli se stali zahraniční vědci, prominentní lékaři, biologové, odborníci na výživu s lékařskými diplomy, mezi něž patří např.: David Perlmutter, Sebastian Jutzi, Franz Milz, Kurt Mosetter, Michaela Axt-Gardemann, Giulia Enders, Natasha Campbell-McBride a další a další specialisté zabývající se výzkumem střevního mikrobiomu a jeho vlivu na zdraví a tělesnou váhu člověka.
Postupně mi začal docházet i význam slov biologa Jeffrey I. Gordona, který o střevních bakteriích prohlásil, že: „jejich vliv jde daleko za hranice našeho očekávání”.
Když si uvědomím, že na světě trpí miliarda lidí nadváhou a navíc, že dokonce od roku 2006 je těch tlustých na Zemi už více, než těch, kdo hladovějí, je jasné, že na „hubnoucím průmyslu” něco nefunguje.
Touha po vědomostech této problematiky se stala mou vášní a doslova mou posedlostí.
Zvědavost je mocná.
Ne nadarmo se říká, že informace jsou zbraň
Už vím, co jsem nevěděla a ani netušila, a sice, jak málo stačí ve výživě změnit, aby se děly doslova zázraky. A že se děly.
Během čtyř měsíců jsem získala zpět svou původní váhu i kvalitu zdraví.
Nastal konec čtyřleté pneumatiky v pase, bolestí, špatného spánku i pomyslného zdraví, udržovaného pomocí léků. Už jsem je nepotřebovala, ani jediný. A tak to už zůstalo.
Vítězství, o kterém se mi ani nesnilo
Zde na této fotografii jsem o 5 let starší než v době, kdy jsem zhubla o svých 10 kg. Jak můžete vidět, žádný jo-jo efekt se nekonal a dodnes nekoná.
Dnes, kdy vám o 11 let později píši tuto osobní zpověď, máme už rok 2023 a situace je stále stejná. Cítím se skvěle.
Sama na sobě jsem si ověřila, že metoda nápravy dvou nejdůležitějších faktorů, které za nadváhou a špatným zdravotním stavem v drtivé většině stojí, jednoznačně funguje.
Také toužíte zhubnout? Je to snadné
Vy už nemusíte utrácet statisíce korun a věnovat se léta intenzivnímu studiu, jako jsem tomu věnovala svůj čas já, abych získala vědomosti, které vám dnes mohu poskytnout. To nejdůležitější ze všeho jsem pro vás zpracovala do vzdělávacího on-line kurzu:
CHCI ZHUBNOUT, CO MI POMŮŽE?
CHCI ZLEPŠIT ZDRAVÍ, CO MI POMŮŽE?
To, že se vám doposud nepodařilo zhubnout nebo se zbavit chronických zdravotních potíží, neznamená, že se vám to nemůže podařit nyní. Váš dosavadní neúspěch vypovídá jen o tom, že způsoby, kterými jste se pokoušeli o jakoukoli změnu, byly špatné a nefunkční.
Získejte zdarma 1. díl
I když stárnutí nezastavíme, můžeme ho výrazně zpomalit. I ve stáří si lze užívat života ve zdraví, vitalitě a soběstačnosti, když víte, jak na to. Nabízím vám možnost stáhnout si první díl zdarma.