"Mou prioritou je žít ve zdraví a soběstačnosti v každém věku, tedy i ve stáří."

O mně a mém hubnutí v přechodu

Jsem zdravotní sestra a hned na začátku musím říct, že jsem nikdy nepředpokládala, že bych se kdy v životě měla JÁ zabývat svou vlastní nadváhou. V dětství, v pubertě, v dospělosti i po třech dětech - vždy jsem byla štíhlá. Až doposud jsem žila v přesvědčení, že nadváha je něco, co se mne nikdy týkat nebude.

Jenže člověk míní, život mění.

Polovina života utekla rychleji, než by si člověk přál a přišla menopauza. Myslím, že neexistuje žena, která by o tomto období někdy neslyšela nějakou tu negativní historku, např.:

  • je to konec mládí,
  • ztloustneš,
  • budeš mít “depku”,
  • teď ti začnou nemoci….

…. to se mám tedy na co těšit, běželo mi hlavou. Ale roky ubíhaly a nic z toho se nedělo. Žádná nadváha, žádné zdravotní potíže, žádná zvýšená únava. Definitivně jsem nabyla mylného přesvědčení, že mám asi nejspíš (jak se říká) “dobré geny” a radovala jsem se z toho.

Jenže uběhly 4 bezproblémové roky a přišel čas, kdy mě mé “dobré geny” nejspíš opustily.

Co se stalo?

Začala jsem tloustnout. Bylo to v době, kdy jsem na nějaké hlášky o přechodu, hormonech a tloustnutí už dávno zapomněla. O to větší bylo moje překvapení z toho, co se začalo dít.

Najednou jsem se nenápadně, jakoby z ničeho nic, začala měnit do podoby Michelinského panáčka. Tukové pneumatiky v místech, kde býval pas narůstaly a mé sebevědomí dostávalo “na frak” čím dál více.

Co bylo příčinou? 

Tak to jsem skutečně netušila. Nezměnila jsem životní styl. Nezačala více jíst, ani celé dny vysedávat na gauči, či se přehnaně cpát sladkým. Všechno bylo jako dřív, přesto pneumatika a zadek rostly. Co teď? Dietu a kterou? V životě jsem žádnou nedržela. Na to já moc nejsem.

Nikdy jsem nepila alkohol, nekouřila a dokonce jsem tenkrát ještě ani kávu nepila. Vždycky jsem ráda cestovala, rekreačně sportovala a k tomu už nejméně přibližně posledních 15 let jsem dávala přednost i zdravému jídelníčku.

Ale nic z toho jakoby najednou nemělo žádný vliv.

Nechápala jsem to.

Že by to vážně bylo tou změnou hormonů? Snad. Jenže, co ty ženy, co ještě v žádném přechodu nejsou a nebo ostatní lidé, kteří i přes zdravý životní styl také zápasí s kily navíc? Co je důvodem u nich?

Chtěla jsem tomu přijít na kloub, ale nevěděla jsem co hledat.

Jednou jsem se před dcerou zmínila, že mi ty špeky vadí, a že nevím, jak se jich zbavit. Dostalo se mi odpovědi: “Už máš na to roky, tak co bys chtěla?”

Co bych chtěla?

No přece zůstat štíhlá a soběstačná. Bylo mi sice padesát, ale to přece není “žádný věk”? Alespoň tak jsem to před těmi 12 lety vnímala. V duchu jsem si říkala, co to je za pitomou odpověď? To si vážně myslí, že až se to bude týkat jí, že jí fakt nebude vadit být tlustá a nemocná? Ale, ať je to tak nebo tak, rozhodně jsem neměla v úmyslu se s ní o tom dál bavit a už vůbec ne se s tím smířit.

Myslíte si, že jako zdravotní sestra o hubnutí víte dost?

NEVÍTE.

A troufám si říct, že znalosti v tomto směru chybí mnoha zdravotníkům. Nejen sestrám, ale i lékařům. Rozhlédněte se v ambulancích a nemocnicích. Také vidíte občas to co já? Neměli by být lékaři tak trochu našim “vzorem”? Že by sami nevěděli, jak na to?

Ano, všichni jsme někdy slyšeli, že snížení příjmu a zvýšení pohybu jednoznačně vede k hubnutí. A má to i svou “matematickou” logiku, ale mně nebyla nic platná.

Jednak nepatřím:

  • mezi ty, co by dokázali jen tak, mávnutím proutku snížit příjem. Hlad je přece signálem k tomu, že by se člověk měl najíst, nebo ne? Navíc, neměla jsem pocit, že bych se přejídala.
  • A také musím říct, že nepatřím ani mezi ty, co prosedí celé dny na gauči.

Pohybu jsem nikdy neměla málo. Tři děti, práce na statku, na zahradě, péče o zvířata, vnoučata…

Jen to už je přece pohybu dost a dost na to, aby člověk kalorie spálil, nebo ne?

To se mám snad uštvat, abych zhubla?

Se svou kamarádkou jsem přidala 2-3x týdně 7 km nordic walking, ale ani to na nadváze nic nezměnilo.

Za čtyři roky jsem už měla o 10 kg více a pneumatiku takovou, že aby mne v autě neškrtily kalhoty, musela jsem si je rozepínat. Byla jsem z toho zoufalá, ale ani to ještě nebyl zdaleka konec negativních změn, které se začaly v přechodu dít.

Myslíte, že “čistou” nadváhou to končí?

Kéž by. Čím více “sádlo přetékalo”, tím více zdravotních potíží přibývalo a v hlavě mi čím dál silněji běžel alarm: “nechci být tlustá a nemocná ženská”!

Nemoc a obezita přece nejsou sexy.

Seznam léků, které jsem až doposud nikdy před tím nepotřebovala, neustále narůstal:

  • Tonopan - na bolesti hlavy, migrény
  • Halcion - na problémy se spánkem
  • Pantoloc - na žaludeční reflux
  • Dorsiflex + Ibubrufen - na bolesti zad (výhřez meziobratlové ploténky)
  • Cetirizin - na potravinové alergie (hlavně na jablka) a pyl břízy. Nikdy jsem, až do svých 50 let, žádné alergie neměla, tak proč najednou teď?

Neustále jsem tyto léky nosila u sebe. Bez nich jsem si nedovolila nikam odjet. Kdo trpíte na alergii, migrény, žaludeční reflux…, víte o tom své.

Prostě, v přechodu se moje postava a kvalita zdraví sunula někam “do kopru”. A to jsem se ještě nezmínila o infuzích na bolesti zad, o operaci kolene, artróze ramenních kloubů, tmavých kruzích pod očima, věčné únavě, o vlasech, které byly do druhého dne opět mastné, .… atd.

Uběhly další 4 roky, než svitla naděje

Byla to náhoda. Pomalu jsem se smiřovala s tím, jak to je. Prostě, že s tím už nic nenadělám, když přišel rok 2012. Zahraniční přednáška o vlivu střední mikroflóry na kvalitu zdraví, psychiku i tělesnou váhu člověka mi najednou otevřely oči.

Byla přesně tím, co jsem potřebovala vědět.

Díky tehdejší prezentaci nejnovějších poznatků z výzkumu jsem konečně začala chápat, co se v mém těle děje a jak je možné, že člověk tloustne, přestože jí a žije zdravě.

Revoluční zjištění.

Američtí vědci Bernhard Samuel a Jonathan Gordon mimo jiné prohlásili: "Množství přijatých kalorií nevypovídá nic o tom, kolik z nich tělo dokáže opravdu využít.” Chápete to?

  • Toto byl onen AHA moment, kdy se změnil můj pohled na způsob hubnutí i na důvody vzniku mnoha zbytečných civilizačních nemocí.
  • Pochopila jsem, kde se skrývá ten zatracený “problém”, o kterém se tenkrát ještě vůbec nemluvilo a sice v kvalitě střevní mikroflóry. Střevní baktérie jsou těmi, kdo se v našem organismu podílí na neuvěřitelném množství biochemických reakcí a tím ovlivňuji celkový zdravotní stav, včetně tělesné váhy.

Najednou jsem znala prvního ze dvou hlavních „viníku“, kteří mohou za narůstající váhu, tmavé kruhy pod očima i za všechny další zdravotní problémy, ale hlavně - proč nehubnu, i když se snažím.

Bylo to zjištění, kterému se mi nechtělo ani věřit.

Logika nemusí být vždy na první pohled jasná

Poznatky o tom, jakou MOC střevní mikroflóra má, mne natolik fascinovaly, že následujících 7 let jsem zasvětila velmi intenzivnímu studiu této problematiky.

Dalajlama říká: “Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se”, a byť jsem studium zdravotní sestry ukončila s červeným diplomem, začala jsem se znovu učit.

Mými učiteli se stali zahraniční vědci, prominentní lékaři, biologové, odborníci na výživu s lékařskými diplomy, mezi něž patří např.: David Perlmutter, Sebastian Jutzi, Franz Milz, Kurt Mosetter, Michaela Axt-Gardemann, Giulia Enders, Natasha Campbell-McBride a další a další specialisté zabývající se výzkumem střevní mikroflóry (mikrobiomu) a jejího vlivu na zdraví a tělesnou váhu člověka.

Postupně mi docházel skutečný význam slov biologa Jeffrey I. Gordona, když o střevních baktériích prohlásil že: “Jejich vliv jde daleko za hranice našeho očekávání”.

Když si uvědomím, že na světě trpí miliarda lidí nadváhou a dokonce, že od roku 2006 je na Zemi už tlustých více, než těch, kteří hladovějí, je jasné, že na “hubnoucím průmyslu” něco nefunguje.

Touha po vědomostech této problematiky se stala mou vášní a doslova mou posedlostí. Jo zvědavost je mocná.

Už vím, co jsem nevěděla

Najednou jsem měla zásadní informace. Netušila jsem, jak málo stačí ve výživě změnit, aby se děly doslova zázraky. A výsledek?

Během 4 měsíců jsem získala zpět svou původní váhu i kvalitu zdraví.

Nastal konec čtyřleté pneumatiky v pase, bolestí, špatného spánku i zdraví udržovaného pomocí léků. Už jsem je nepotřebovala, ani jediný. A tak to už zůstalo.

Vítězství, o kterém se mi ani nesnilo

Zde na této fotografii jsem o 5 let starší, než v době, kdy jsem zhubla svých 10 kg. Jak můžete vidět, žádný jo-jo efekt se nekonal a dodnes nekoná.

Dnes, kdy píši tyto řádky, je to už dokonce téměř o 8 let více a situace je stále stejná. Cítím se skvěle.

Sama na sobě jsem si ověřila, že metoda nápravy dvou nejdůležitějších faktorů, které za nadváhou a špatným zdravotním stavem v drtivé většině stojí, jednoznačně funguje.

Informace pro Vás 

Založila jsem tyto webové stránky, abych mohla poskytovat informace všem, koho zajímá:

  1. jak skutečně zhubnout,
  2. jak se zbavit zbytečných chronických zdravotních potíží,
  3. i to, jak si zlepšit zdraví a udržet si soběstačnost až do vysokého stáří.

Vy už nemusíte utrácet statisíce korun a věnovat léta intenzivnímu studiu u zahraničních lektorů, jako jsem to musela já, abych získala vědomosti, které dnes nyní mám. To nejdůležitější ze všeho jsem pro vás připravila do on-line kurzu: 

JAK NA ŠTÍHLEJŠÍ POSTAVU A KVALITNĚJŠÍ ZDRAVÍ

aneb chytrá cesta z nadváhy a zdravotních potíží

To, že se vám doposud nepodařilo zbavit se nadbytečných kil nebo neustálých zdravotních potíží, neznamená, že se vám to nemůže podařit nyní. Dosavadní neúspěch vypovídá jen o tom, že způsoby, kterými jste se pokoušeli o jakoukoli změnu, byly definitivně špatné a nefunkční.

Získejte zdarma dokument

Získejte zdarma dokument a podívejte se, jak rozhodující vliv na celkový zdravotní stav a tělesnou postavu může mít nefunkční rovnováha ve střevní mikroflóře. I když stárnutí nezastavíme, můžeme ho výrazně zpomalit. I stáří si lze užívat ve zdraví, vitalitě a soběstačnosti.