
Jíte „rozumně“.
Hýbete se.
Snažíte se dělat to, co se dnes považuje za správné.
A přesto se váha ani nehne.
Na první pohled to nedává smysl.
Jenže lidské tělo se neřídí radami z internetu. Řídí se biochemií.
Pokud je metabolismus zpomalený, pokud tělo dlouhodobě pracuje ve stresovém režimu, pokud je zatížené zánětem nebo vyčerpané zevnitř, začne fungovat podle úplně jiných pravidel.
A ta s běžnými „návody na hubnutí“ často nemají nic společného.
V takové chvíli se tuk nechová jako přebytek.
Chová se jako strategická rezerva.
Tělo totiž neřeší, jak vypadáte.
Řeší, zda má dost energie a zda je prostředí uvnitř bezpečné a předvídatelné.
A pokud tyto podmínky nejsou splněny, udělá logickou věc:
metabolismus zpomalí… a tuk si ponechá.
Do tohoto procesu navíc vstupuje ještě jeden zásadní hráč.
Nenápadný, a přitom rozhodující – o jehož roli se v souvislosti s hubnutím prakticky nemluví vůbec: stav střevního mikrobiomu.
Nenápadně, ale zásadně ovlivňuje, jak tělo hospodaří s energií, jak reaguje na potravu i jak silně brzdí nebo podporuje metabolismus.
Tady se často skrývá odpověď na otázku, proč snaha nestačí.
A proč bez pochopení těchto souvislostí hubnutí selhává, i když člověk „dělá všechno správně“.
A právě v tomto bodě se láme celý příběh hubnutí.
Ve chvíli, kdy se tělo cítí ohrožené, začne se chovat jinak, než bychom čekali. Nejde proti vám. Jde proti riziku, které vnímá.
A jednou z jeho nejdůležitějších pojistek je tuk.
Tuk není nepřítel. Pro tělo je to zásoba energie, ochrana, rezerva „na horší časy“.
Jakmile má pocit, že je dlouhodobě ve stresu, unavené nebo zahlcené zánětem, udělá jediné logické rozhodnutí: tuk drží.
Jenže my v tu chvíli často reagujeme přesně opačně, než by tělo potřebovalo. Začneme více kontrolovat jídlo. Více se snažit. Více tlačit na výkon.
A tím se tělo dostává do ještě většího napětí.
Právě tady se nenápadně rozbíhá začarovaný kruh metabolismu – řetězec dějů, ve kterém se stres, špatný spánek, narušené trávení a hormonální nerovnováha navzájem posilují.
Dokud tento kruh trvá, hubnutí se stává bojem. A boj je to poslední, co tělo v režimu přežití dovolí vyhrát.
Lidské tělo je mimořádně chytrý systém.
Jakmile vyhodnotí, že je v ohrožení, přepne do režimu přežití. A v tomto režimu má tuk jasnou roli – je to zásoba energie a pojistka na horší časy. Jenže my mezitím často děláme pravý opak toho, co tělo potřebuje.
A tím stres ještě zvyšujeme. Výsledkem je řetězec reakcí, které se navzájem posilují: stres – špatný spánek – zánět – inzulinová rezistence – přibírání – únava…
A kruh se uzavírá.
Infografika: Začarovaný kruh metabolismu – propojení stresu, spánku, zánětu a hubnutí.
Chronický stres (noční služby, nedostatek odpočinku, dlouhodobé psychické napětí) zvyšuje hladinu kortizolu – hormonu pohotovosti.
Krátkodobě pomáhá přežít. Dlouhodobě ale:
Tělo dostává jasný signál: „Není bezpečno. Musíme šetřit energií.“
Stres a zánět velmi rychle mění složení mikrobiomu. „Hodné“ bakterie ustupují. Přemnožují se kvasinky a patogenní mikroorganismy, které produkují zánětlivé látky a zasahují i do metabolismu hormonů.
Výsledek?
A hlavně: signál do mozku, že „něco není v pořádku“.
Narušená komunikace mezi střevem a mozkem (osa střevo–mozek) ovlivňuje tvorbu serotoninu – hormonu spánku a dobré nálady.
Méně serotoninu znamená:
A čím hůř spíme, tím déle tělo zůstává ve stresu.
Kombinace stresu, zánětu a nedostatku spánku snižuje citlivost buněk na inzulin. Inzulin má za úkol dostat glukózu z krve do buněk, hlavně do svalů, kde se využije jako energie.
Jenže když buňky nereagují:
V této chvíli se inzulin mění v to, čemu se někdy říká „hormon tloušťky“. Jeho úkolem už není dodat energii svalům, ale přeměnit cukr na tuk a uložit ho do tukových buněk jako zásobu „na horší časy“. Energie se tak místo do svalů ukládá do tukových zásob.
A to je chvíle, kdy se váha zasekne – i když „děláte všechno správně“.
Tuková tkáň není jen pasivní zásobárna energie. Chová se jako endokrinní orgán – produkuje zánětlivé cytokiny, které:
Mikrobiom se dostává do ještě větší nerovnováhy a stává se „spolupachatelem“ dalších potíží.
Poškozený mikrobiom už nedokáže vyrábět dostatek:
Butyrát je přitom zásadní živinou pro střevní sliznici. Bez něj nemůže být střevo skutečně zdravé. Živiny se nevstřebávají správně. Energie ubývá.
Výsledek?
Když tělo nemá energii, znovu se dostává do stresu. A kruh se uzavírá. Tělo drží tuk ne proto, že by vám chtělo ublížit, ale proto, že se necítí bezpečně. Jeho jediným cílem je přežít.
Tělo nemusíte nutit. Stačí mu přestat překážet. Zdravý metabolismus se obnovuje tehdy, když:
Zaměřte se na:
A hlavně:
Hubnutí není o hladovkách ani o nekonečném počítání kalorií. Je o rovnováze. Tělo s vámi nebojuje. Jen se brání, když nerozumí tomu, co po něm chcete.
Začněte tam, kde všechno vzniká – ve střevech.
Protože když se dá do pořádku mikrobiom a zároveň nezapomenete na výživu svalů, tělo samo uvolní to, co už nepotřebuje.
Nadbytečný tuk.